Pes je zvíře jako žádné jiné, o tom není pochyb. Pes je nejdéle domestikovaný zvířecí druh, člověk si divoké zvíře přetvořil k obrazu svému a vypěstoval v něm k němu až nezdravou náklonost k sobě samému. Je ve své podstatě obětí domestikace, miluje svého „páníčka“ za všech okolností až do krajních situací. Zato kočka si společnost člověka vybrala sama, zůstala sama sebou, jen měnila vzhled, aby se člověku zalíbila. Když miluje kočka, je to čistě její rozhodnutí, když jí naštvete prostě vás sekne a hotovo. To je přirozená reakce živých tvorů kromě psa.
V mnohém jsou ale stejní, kočka a pes jsou šelmy. Jedí stejné maso, pijí stejnou vodu, lehají si do postele ke svému člověku a projevují mu lásku. Bolest, utrpení a strach vnímají stejně. Proč je tedy veřejnost vnímá každého naprosto jinak?
Proč se o týraní a množírnách koček nikde nedočteme, jako by se to ani nedělo? Proč si toulavého psa všimne každý a zraněnou kočku řeší jen ten, kdo má soucit? Když se ztratí pes, všichni ho hledají, ale zatoulanou kočku skoro nikdo neřeší?
(zdroj a inspirace: Neznám druhé takové zvíře jako je pes – František Šusta)
JK
